Energetické úspory nás mohou vyjít draho

Evropská komise vydala návrh revize směrnice o energetické účinnosti (tzv. EED II), ve které stanovuje cíle pro energetické úspory platné pro období let 2021–2030. Tato směrnice zavazuje členské státy Evropské unie ke snížení spotřeby energie. Na naplnění cílů směrnice se budou podílet všechny hospodářské sektory, tedy průmysl, doprava, služby, zemědělství, ale i veřejný sektor a domácnosti. Svaz průmyslu a dopravy ČR si nechal vypracovat rozsáhlou studii, která prokázala, že přijetí směrnice v navrhované podobě by mělo velké finanční dopady na českou ekonomiku. V nejpravděpodobnější variantě by bylo nutné vynaložit na dosažení potřebného objemu úspor energie investiční náklady ve výši 510 až 1025 miliard korun, cca 40–60 % by musel dotovat stát. Rizikový scénář návrhu směrnice náklady více než zdvojnásobuje. Svaz proto chce vyvolat diskuzi na evropské úrovni a zasazuje se o nastavení reálnějších cílů směrnice.

Evropská unie stále diskutuje několik variant finální podoby legislativy, a i studie tedy vyhodnocuje různé varianty nového cíle pro energetické úspory. Za nejkritičtější považuje ve směrnici Svaz průmyslu a dopravy ČR článek 7, který nastavuje pro Českou republiku plnění cílů, které by byly finančně značně náročné. Návrh Evropské komise totiž zavazuje členské země každý rok uspořit 1,5 % spotřebované energie z průměru let 2016, 2017, 2018. Podle tohoto návrhu by Česká republika musela do roku 2030 snížit spotřebu energie celkem o 73,5 PJ.

Podle studie prezentované Svazem průmyslu by však Česká republika byla schopna za období 2021–2030 bez účasti státu ušetřit 36 PJ energetické spotřeby. Další úspory energie do požadovaných 73,5 PJ budou vyžadovat podporu od státu.

Celkové investiční výdaje na úspory nutné ke splnění stanoveného cíle i podíl veřejné podpory na těchto výdajích závisí na tom, do jakých opatření budou chtít firmy, domácnosti či stát investovat a jak účinné v šetření energií budou. Studie vyčísluje potenciál úspor celkem 37 různých opatření, od výměny žárovek po mnohamilionové investice například do kogeneračních jednotek, které umožňují sdruženě vyrábět elektřinu a teplo. „Firmy a další subjekty se sami rozhodují, kolik do úspor energie investují a jaká úsporná opatření zvolí. Podniky přitom budou jistě zohledňovat své dlouhodobé plány, investice do zaměstnanců a udržení podniku,“ vysvětluje Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Při nejúspornější variantě, pokud budou všechny subjekty ve svých investicích do energeticky úsporných opatření maximálně efektivní, vyjdou tato opatření celou Českou republiku na 510 miliard korun. Pokud se však nezvolí ideální varianty úsporných opatření, například protože firmy či domácnosti nebudou mít dostatečné informace, vyčísluje studie Svazu průmyslu celkové náklady na dosažení potřebného objemu úspor energie pro Českou republiku až na 1025 miliard korun.

Česká vláda se již v roce 2013 rozhodla pro tzv. alternativní schéma dosahování energetických úspor. Odpovědnost za jejich plnění tedy přebírá stát prostřednictvím vládních rozhodnutí, který se snaží iniciovat energetické úspory především formou dotačních programů. Při optimálním zvolení všech opatření tak bude minimální finanční účast státu dosahovat 190 miliard korun, v nejdražší variantě až 660 miliard korun. „Tyto částky se vztahují k nejpravděpodobnější variantě navrhované směrnice. Pokud by se však Evropská komise rozhodla přijmout nejpřísnější ze zvažovaných variant, mohly by se náklady na energetické úspory vyšplhat na více než dvojnásobek,“ upozorňuje na rizikový scénář Čížek.