Mario Draghi přichází se Strategií konkurenceschopnosti pro Evropu
Evropský byznys vítá vydání této komplexní zprávy, která sehraje zásadní roli při utváření budoucích strategií a politik EU.
„Alarmujícím závěrem zprávy je, že Evropská unie zaostává za svými globálními konkurenty – což je realita, kterou evropské společnosti denně zažívají. Plně podporujeme výzvu k upřímné a naléhavé diskusi o rušivých opatřeních, která musí EU přijmout, aby znovu získala svou konkurenční výhodu,“ komentuje Fredrik Persson, prezident Businesseurope a dodává „Budeme věnovat velkou pozornost výzvě po obnovené průmyslové strategii, která správně upřednostňuje opatření, jako je pobídka k produktivním investicím v Evropě, snižování nákladů na energii nebo snižování regulační zátěže pro společnosti. Jádrem takové strategie by měly být tržní síly, spíše než nadměrné veřejné intervence.“
Tři hlavní oblasti opatření k obnovení udržitelného růstu
Za prvé – a to je nejdůležitější – Evropa musí zásadně přeorientovat své společné úsilí na překonání inovační propasti s USA a Čínou, zejména v oblasti vyspělých technologií.
Evropa uvízla ve statické průmyslové struktuře s několika novými společnostmi, které povstaly, aby narušily stávající průmyslová odvětví nebo vyvinuly nové motory růstu. Ve skutečnosti neexistuje žádná společnost z EU s tržní kapitalizací vyšší než 100 miliard EUR, která by byla založena od nuly v posledních padesáti letech, zatímco všech šest amerických společností s oceněním nad 1 bilion EUR bylo vytvořeno v tomto období. Tento nedostatek dynamiky se sám naplňuje.
Jelikož se společnosti z EU specializují na vyspělé technologie, kde je potenciál pro průlom omezený, utrácejí méně na výzkum a inovace (R&I) – v roce 2021 o 270 miliard EUR méně než jejich protějšky v USA. Problém není v tom, že by Evropě chyběly nápady nebo ambice. Máme mnoho talentovaných výzkumníků a podnikatelů, kteří přihlašují patenty. Inovace jsou však v další fázi zablokovány: nedaří se nám převést inovace na komercializaci a inovativním společnostem, které se chtějí v Evropě rozšířit, v každé fázi brání nekonzistentní a omezující předpisy.
V důsledku toho mnoho evropských podnikatelů raději hledá financování od amerických investorů rizikového kapitálu a expanduje na americký trh. V letech 2008 až 2021 téměř 30 % „unicorns” založených v Evropě – startupů, které měly hodnotu přes 1 miliardu USD – přemístilo své sídlo do zahraničí, přičemž velká většina se přestěhovala do USA.
Se světem, který je na vrcholu revoluce umělé inteligence si Evropa nemůže dovolit setrvat ve „středních technologiích a průmyslových odvětvích“ minulého století. Musíme uvolnit náš inovační potenciál. To bude klíčové nejen pro vedoucí postavení v nových technologiích, ale také pro integraci umělé inteligence do našich stávajících odvětví, aby mohla zůstat v popředí.
Ústřední částí této agendy bude poskytnout Evropanům dovednosti, které potřebují, aby mohli využívat nové technologie, aby technologie a sociální začlenění šly dohromady. Zatímco Evropa by se měla snažit vyrovnat USA, pokud jde o inovace, my bychom měli usilovat o to, abychom USA předčili v poskytování příležitostí ke vzdělávání a vzdělávání dospělých a dobrých pracovních míst pro všechny po celý život.
Druhou oblastí činnosti je společný plán dekarbonizace a konkurenceschopnosti.
Budou-li ambiciózní evropské cíle v oblasti klimatu spojeny s koherentním plánem na jejich dosažení, bude dekarbonizace pro Evropu příležitostí. Pokud však nedokážeme koordinovat naše politiky, existuje riziko, že dekarbonizace by mohla být v rozporu s konkurenceschopností a růstem.
Přestože ceny energie ze svých maxim výrazně klesly, společnosti v EU stále čelí cenám elektřiny, které jsou 2–3krát vyšší než v USA. Placené ceny zemního plynu jsou 4-5x vyšší. Tento cenový rozdíl je způsoben především nedostatkem přírodních zdrojů v Evropě, ale také zásadními problémy našeho společného energetického trhu. Tržní pravidla brání průmyslovým odvětvím a domácnostem využívat všechny výhody čisté energie ve svých účtech. Vysoké daně a nájemné zachycené finančními obchodníky zvyšují náklady na energii pro naši ekonomiku.
Ve střednědobém horizontu pomůže dekarbonizace přesunout výrobu energie k bezpečným, nízkonákladovým čistým zdrojům energie. Fosilní paliva však budou i nadále hrát ústřední roli při stanovování cen energie alespoň po zbytek tohoto desetiletí. Bez plánu na přenesení výhod dekarbonizace na koncové uživatele budou ceny energií nadále tížit růst.
Globální snaha o dekarbonizaci je také příležitostí k růstu pro průmysl EU. EU je světovým lídrem v oblasti čistých technologií, jako jsou větrné turbíny, elektrolyzéry a nízkouhlíková paliva, a více než jedna pětina čistých a udržitelných technologií na celém světě se vyvíjí právě zde.
Není však zaručeno, že Evropa této příležitosti využije. Čínská konkurence se stává akutní v odvětvích, jako jsou čisté technologie a elektrická vozidla, poháněná silnou kombinací masivní průmyslové politiky a dotací, rychlými inovacemi, kontrolou surovin a schopností vyrábět na celém kontinentu.
K dekarbonizaci musí dojít v zájmu naší planety. Aby se však stala také zdrojem růstu pro Evropu, budeme potřebovat společný plán zahrnující průmyslová odvětví, která vyrábějí energii, a odvětví, která umožňují dekarbonizaci, jako jsou čisté technologie a automobilový průmysl.
Třetí oblastí činnosti je zvýšení bezpečnosti a snížení závislostí.
Bezpečnost je předpokladem udržitelného růstu. Rostoucí geopolitická rizika mohou zvýšit nejistotu a utlumit investice, zatímco velké geopolitické otřesy nebo náhlá zastavení obchodu mohou být extrémně rušivé. Jak se éra geopolitické stability vytrácí, roste riziko, že rostoucí nejistota se stane hrozbou pro růst a svobodu.
Evropa je obzvláště exponovaná. Spoléháme se na hrstku dodavatelů kritických surovin, zejména Čínu, i když celosvětová poptávka po těchto materiálech exploduje v důsledku přechodu na čistou energii. Jsme také velmi závislí na dovozu digitální technologie. Pokud jde o výrobu čipů, 75–90 % celosvětové kapacity výroby plátků je v Asii.
Tyto závislosti jsou často obousměrné – například Čína spoléhá na to, že EU absorbuje její nadměrnou průmyslovou kapacitu – ale další velké ekonomiky, jako jsou USA, se aktivně pokoušejí rozmotat. Pokud EU nezasáhne, riskujeme, že budeme vystaveni nátlaku.
V tomto prostředí budeme potřebovat skutečnou „zahraniční ekonomickou politiku“ EU, abychom si zachovali svobodu – takzvaný státnický řemeslo. EU bude muset koordinovat preferenční obchodní dohody a přímé investice se zeměmi bohatými na zdroje, vytvářet zásoby ve vybraných kritických oblastech a vytvářet průmyslová partnerství, aby zajistila dodavatelský řetězec klíčových technologií. Pouze společně můžeme vytvořit potřebnou tržní páku, abychom to všechno dokázali.
Mír je prvním a hlavním cílem Evropy. Ale fyzické bezpečnostní hrozby rostou a my se musíme připravit. EU je kolektivně druhým největším světovým výdajem na armádu, ale neodráží se to v síle naší obranné průmyslové kapacity.
Obranný průmysl je příliš roztříštěný, což brání jeho schopnosti vyrábět ve velkém, a trpí nedostatkem standardizace a interoperability zařízení, což oslabuje schopnost Evropy jednat jako soudržná síla. Například v Evropě je provozováno dvanáct různých typů bojových tanků, zatímco USA vyrábí pouze jeden.